Pod letní hvězdnou oblohou

PLACHTY NOČNÍ OBLOHY

Na přelomu června a července se můžeme těšit na noční svítící oblaka. Tento fenomén je nejlépe pozorovatelný dvě hodiny před půlnocí, resp. dvě hodiny před východem Slunce. Objevují se jako vějířovité útvary se stříbřitým, někdy perleťově modrým odstínem, které vytváří kontrast s tmavou noční oblohou. Úkaz je způsoben mikroskopickými prachovými částicemi pokrytými ledem, které se v atmosféře ocitnou díky vulkanickým erupcím, nebo jako mikrometeority z kosmického prostoru. Výskyt nočních svítících oblak je nepředvídatelný, ale právě v tom je to pravé kouzlo.

POUTNÍCI NOČNÍHO NEBE

S nástupem letních nocí se otevírá opona pro další úchvatný jev – pozorování umělých družic. Tyto objekty, vypadající jako světlé body klouzající tiše mezi hvězdami, jsou viditelné díky odrazu slunečního světla. Kolem letního slunovratu, kdy Slunce zůstává těsně pod obzorem, jsou podmínky pro pozorování družic ideální.  Většina objektů se pohybuje právě na nízké oběžné dráze do šesti set kilometrů nad Zemí, proto zahlédnete na letní obloze i několik desítek satelitů za hodinu.

NEJDÁL OD SLUNCE

5. července přesně v 7:06 ráno dosáhne Země svého největšího odstupu od Slunce, kdy se vzdálenost mezi středy těchto dvou těles zvětší na 152 099 968 kilometrů. Tento moment, známý jako aphelium nebo česky odsluní, připomíná, že dráha Země kolem Slunce není kruh, ale mírně vypouklý elipsoid. I když se může zdát, že vzdálenost od Slunce by měla mít zásadní vliv na změny ročních období, ve skutečnosti tomu tak není. Rozhodující je úhel dopadu slunečních paprsků na povrch Země. Během letních měsíců jsou oblasti severní polokoule natočeny přímo ke Slunci, což způsobuje, že sluneční světlo dopadá přímo a po delší dobu. Ačkoli se po letním slunovratu začínají dny postupně zkracovat, teploty v mnoha oblastech severní polokoule ještě nějaký čas pokračují ve stoupání, neboť oceány a pevniny potřebují čas na to, aby se ochladily.

BALET OBŘÍCH TĚLES

Na sklonku července se na nebeském plátně objeví představení planetárních velikánů. Během letního zenitu se bez nutnosti dalekohledu naskytne pohled na výrazný trojúhelník složený ze Saturnu, kotvícího v souhvězdí Vodnáře, a Marsu s Jupiterem, jež se rozprostřou v souhvězdí Býka doprovázeném hvězdokupami Plejády a Hyády. Tento kosmický tanec bude ještě umocněn přítomností Měsíce, který se v průběhu tohoto období postupně přiblíží k jednotlivým planetám – 25. července zakotví u Saturnu, 30. července se přesune k Marsu a následující den zakončí svou cestu u Jupitera. Tato planetární sestava, rozkládající se před našima očima v ranních hodinách, nabídne působivou podívanou, pro kterou se vyplatí vstát dříve.

VZPOMÍNKA NA SVATÉHO VAVŘINCE

Každoročně od 17. července až do 24. srpna oblohu zdobí průlet prachových částic, které kreslí na nočním nebi tanec padajících hvězd známých jako Perseidy. Vrcholným momentem tohoto nebeského divadla je noc z 12. na 13. srpna. Vybrat si místo daleko od městského osvětlení , s jasným výhledem směrem k jihovýchodu znamená odměnu v podobě možnosti spatřit desítky meteorů za hodinu. Perseidy jsou považovány za nejpozoruhodnější meteorický roj, fascinují lidstvo už více než dva tisíce let s prvními spolehlivými záznamy datovanými do 18. a 19. století. Zlomovým rokem byl 1862, kdy astronomové Lewis Swift a Horace Tuttle objevili komentu, jejíž oběžná dráha přesně kopírovala dráhu Perseidů, čímž byl odhalen jejich pravý původ. Když se tato kometa, známá jako Swift-Tuttle, v roce 1992 vrátila blízko k Slunci, pozorovatelé byli svědky mimořádného nárůstu aktivity Perseidů.

SOUBOJ VELIKÁNŮ

Během srpna se otevře vzácná příležitost pozorovat kosmický souboj mezi dvěma významnými členy naší sluneční soustavy – zářivým Jupiterem a menším, avšak stále výrazným Marsem. Obě tělesa se budou v noci od půlnoci do úsvitu pyšnit na pozadí souhvězdí Býka, kde nabídnou fascinující představení. Tento astronomický duet přibližující se k sobě až do kritického bodu ve čtvrtek 15. srpna 2024, kdy bude jejich vzájemná vzdálenost menší než průměr měsíčního disku, slibuje být vrcholem letošního roku pro všechny nadšence vesmírného pozorování. V tento magický moment se Mars, vzdálený od nás 228 milionů kilometrů, ukáže v celé své kráse, zatímco cesta k Jupiteru, té největší planetě naší sluneční soustavy, by při rychlosti světla trvala více než trojnásobek tohoto času, neboť bude od Země vzdálen neuvěřitelných 803 milionů kilometrů. 

MODRÝ GIGANT

19. srpna krátce po západu Slunce se na obloze objeví neobvyklý úplněk, který rozhodně stojí za pozornost. Tento Měsíc bude označen jako modrý úplněk, což je termín pocházející z amerických farmářských almanachů 19. století označující třetí úplněk během ročního období, v němž dojde ke čtyřem úplňkům namísto obvyklých tří. Navíc, díky eliptické dráze, po které Měsíc obíhá Zemi, se tento večer bude Měsíc nacházet blíže k Zemi než obvykle, což je situace známá jako perigeum, čímž se úplněk jeví větší a jasnější na noční obloze – fenomén známý jako superúplněk. Ačkoliv „modrý úplněk“ a „superúplněk“ nejsou oficiálně uznávané astronomické termíny a spíše se jedná o lidové označení, jejich vzácnost a krása jsou nesporné. Modrý úplněk, navzdory svému názvu, bude mít spíše oranžový nádech v důsledku rozptylu světla v zemské atmosféře. Tento úkaz připomíná, že i vzdálenost mezi Měsícem a Zemí se může mírně lišit, což má za následek variabilní velikost měsíčního disku, jak jej vidíme z povrchu Země.

KOSMICKÁ ILUZE

V noci 21. srpna budete mít možnost sledovat, jak se skoro úplňkový Měsíc v souhvězdí Vodnáře postupně přibližuje k planetě Saturn. Dokonce i během denního světla, krátce po půl šesté letního středoevropského času, dojde k momentu, kdy planeta Saturn bude na zhruba jednu hodinu zakryta Měsícem, avšak tato událost se odehraje již nízko nad jihozápadním obzorem.

HVĚZDNÝ ORCHESTR

Plejády, perla souhvězdí Býka, patří mezi nejvýznamnější seskupení hvězd na obloze. V noci z 25. na 26. srpna budete moci pozorovat, jak je navštíví Měsíc v poslední čtvrti. Při pohledu bez dalekohledu Plejády připomínají deset jasných hvězd uspořádaných do malého Velkého vozu o úhlovém průměru pouhých dvou stupňů. Přidáním menšího dalekohledu se objeví dalších dvacet zářivých hvězd s jemným modrým odstínem, ale pro větší dalekohledy jsou tyto hvězdy příliš rozptýlené. Hvězdokupa, která zaplňuje oblast pouhých dvaceti světelných let, je odhadována na 90 milionů let a nachází se ve vzdálenosti čtyř set světelných let. Některé z hvězd v Plejádách mají vlastní jména – nejjasnější je Alcyone, vedle ní jsou Atlas a Pleione, a dále Merope, Electra, Maia a další. O Plejádách se zmiňuje i Starý zákon a sledovali je i severoameričtí indiáni. V antickém Středomoří východ Plejád při svítání oznamoval začátek období příhodného pro mořeplavbu, zatímco jejich západ před východem Slunce značil čas na setbu pšenice.

Helena Karanská
foto: archiv